Dnešní večer už všichni tušili, že se nebude konat všem známé "nic" a bude bojovka. Mladé naděje tábora byli ihned po večerce vyhnáni do polí a po třech minutách vypouštěni na zpáteční cestu (plnou hrůzostrašných zážitků, kvůli kterým budou mít jistě trauma). S některými šli jako bodyguardi vedoucí a do historie se vnesla hláška Ilči "Nechte nás, padouši, na pokoji, my jsme ještě malí." (Ilča pro větší důraz doprovázela toto tvrzení hrozícím zdviženým ukazováčkem, který nemohl být v té tmě vidět), což brali démoni ve křoví jako provokaci, takže začali strašit ještě víc. Staří důchodci, my velcí, jsme si mohli ještě hodinu pospat a teprve poté nás David vytáhl na cestu. Při samotné cestě na start bojovky se mnozí z nás báli daleko víc než při bojovce, která se nesla v duchu procházky po poli a cesty alejí - a jestli na nás někdo "vybafl"? Ne. Tedy, abych byla přesnější, slovo BAF nikdo z nás vůbec neslyšel, zato jsme slyšeli: "Máš u sebe drogy?", "Nesviť na mě baterkou.", "On už asi přešel, tak nic, hoši." a další perličky. Temní démoni své pustošení našich duší doplnili ještě výpadem v běhu, jenže jelikož mnozí z nás neměli, nebo vůbec nezapli po celou cestu baterku, tak jsme je jen sledovali, jak běží v úplně jiném směru než se právě nacházíme. Celkově mám pocit, že z bojovky (pro nás, velké) se stává doplňková lekce občanské výchovy a za pár let budeme na konci cesty vyplňovat testík. Nicméně mi to vůbec nevadí, protože mnohem radši budu psát test, než budu strašena temnými démony, jako byli menší. Docela smutné, že?
Barča
