čtvrtek 11. července 2013

Den 6. - Byrokracie

Dnes jsme měli posunutou snídani až na půl osmou. Po snídani jsme celé dopoledne seděli u počítačů a pracovali na svých celotáborových projektech. Někteří dělali Stopmotion, Komiksy a jiní třeba Baltíka. Mezi tím jsme měli k svačině červený meloun. K obědu byly bramborové knedlíky, vepřové maso a špenát. Po poledním klidu, který byl až do čtvrt na tři, jsme hráli celé odpoledne hru. Blíží se totiž konec tábora, a tak musíme konečně něco udělat s těmi zákeřnými superpadouchy. Cílem té hry bylo na konci získat pět obálek s informacemi o pěti superpadouších, které vytipovala naše rozvědka. Chodili jsme po všemožných úřadech a získávali různá povolení, doporučení, podávali žádosti… Prostě jako v běžném životě. Na některých z úřadů jsme také museli plnit úkoly, abychom dané povolení získali. Přehled všech úřadů a povolení bude ke stažení pod článkem. Hru jsme museli přerušit až na večeři. K večeři bylo rizoto s kuřecím masem a broskví. Po večeři jsme ještě obešli poslední úřady a nastal každodenní sněm. Na něm jsme rozbalili po týmech všech pět obálek. Všechny informace jsme si pečlivě pročetli a zjistili, kdo za tím vším stojí. Byl to superpadouch jménem Floyd Cophead. V závěru dne jsme psali blogy a někteří hráli hry.


Tom Veselý

Někde mezi 5. a 6. dnem...

Snad všichni (krom těch, kteří tuto informaci zarytě popírají) zažili dnes, ve středu večer, velký šok. Velký šok se dá docílit mnoha způsoby, ale nikoho z vás by asi nenapadlo, že to jde i větou "Jděte ihned spát a zítra je budíček posunutý o půl hodiny." Chodbami se rozléhalo něco jako "Božéééé bude bojovka a já nemám baterku!!" (těmto nešťastníkům slíbil Iron Man, že jim půjčí jednu ze svých svítících rukavic, kdyby náhodou nějaká noční cesta přece jenom byla...). V 10:05 - celý tábor byl schopen pod peřinami ani nedutat a napjatě čekat, zda se ozve silné bušení na pokojové dveře...
Nic. Vůbec nic se nestalo, byl slyšet jen hlasitý smích vedoucích (nikdo neví, zda se smáli nám, ustrašencům, nebo si jen povídali vtipy) a my stále čekali na dobrodružství o půlnoci. Půlnoc se změnila na jednu hodinu, pak na dvě, tři.....postupně jsme všichni usnuli. A jak jsme byli ráno rádi za posunutý budíček.

Barča